Když mluvíme o sociálním podnikání, často si představujeme startupy řešící problémy reálného světa – obnovitelné zdroje energie, duševní zdraví, vzdělávání. 

Ale co kdyby jedna z nejpůsobivějších případových studií vůbec nepocházela ze startupu, ale z videohry zasazené do rozpadajícího se města plného korupce, zničených snů a poezie? 

A právě zde přichází na řadu Disco Elysium. Toto oceňované indie mistrovské dílo, vytvořené estonským kolektivem ZA/UM, není jen hrou, je to zrcadlo. Chaotické, emocionální a politické zrcadlo. Hráči procházejí ulicemi Revacholu a zkoumají nejen zločin a politiku, ale také empatii, traumata a morálku. 

Stejně jako náš projekt Videohry pro dobro, i Disco Elysium dokazuje, že hry mohou být mnohem víc než jen zábava – mohou zaujmout, učit a být výzvou. 

ZA/UM začínali jako malá skupina spisovatelů, umělců a snílků v postsovětském Estonsku – nejednalo se o obrovskou technologickou společnost. Učili se praxí, debatami a budováním něčeho, na čem záleželo. Jejich příběh nám připomíná: k dosažení dopadu nepotřebujete miliony. Potřebujete nápad, sdělení a odvahu ho sdělit. 

Design hry je pomalý, plný textu a zaměřený na výběr – opak většiny moderních akčních titulů. To je to, co ji dělá skvělou. Je ze své podstaty inkluzivní: není potřeba bleskově rychlých reflexů, takže si ji může plně užít více hráčů – včetně těch s postižením nebo poruchami učení. 

Z pohledu mládeže Disco Elysium učí, že každá volba má váhu. Že na zvědavosti záleží. Že selhání může být smysluplné. Vyzývá hráče, aby se ptali: Jaký jsem člověk, když se nikdo nedívá? 

A přesně to Games for Good znamená: navrhování zážitků, které hráče nutí přemýšlet, cítit a ptát se. 

Takže až se příště projdete mlhavými ulicemi Revacholu, pamatujte si toto: Videohry mohou být novou literaturou naší generace. Mohou podnítit empatii, kreativitu a aktivismus. Mohou nám pomoci vidět svět i sebe sama trochu jasněji. 

Možná by váš další nápad mohl být ten, který změní něčí perspektivu.